Komplex méně cennosti

Mladí lidé napříč staletím se snažili být originální ale co je to za originalitu když dělali všechno stejně?

Právě v období poberty může mít člověk pocit méněcennosti. Tak strašně rád byste zapadl do kolektivu i přesto že byste ztratil sami sebe a svou hrdost. Snažíte se co, nejvíc napodobit dnešní módě mladých i stylu života. Upnuté legíny či džíny zastrčené tričko se šíleném nápisem, dlouhé vlasy a samozřejmě vychrtlost. Poslouchat nejmodernější hudbu: pop, rap, One Direction…  Smát se čemukoliv a kdykoli. Do noci hledat na facebooku nejnovější zkratky nebo četování z pubertálními přáteli.
Jak již řekl Sanat:,,Mladí lidé prahnou po originalitě. Vyjadřují to tím, že se oblékají všichni stejně“ a co je to teda za originalitu? Dav stejných džin a stejných triček. Pokud tohle není zrovna to, co by vám sedlo tak proč být stále jen jedním z davu. Jít vlastní cestou. Možná tomu brání jen strach ztráty přátel či odlišení. Ale proč se bavit s lidmi, kteří vás nudí a raději byste mluvili o umění či knihách než o nejnovějších drbech či sportu a smát se nesmyslům. Ale praví lidé se vždy najdou! Jen musíte umět hledat. A když ne tak raději zůstanete sami, má to také jisté kouzlo.
Když vyměníte odrbané džiny za styl který vám dominuje. Buďte si jisti, že se stanete, nepřehlenutelní. Možná se budete cítit i šťastnější, protože nestane se nic horší než hrát v životě roli, kterou nechcete. Vždyť člověk se nevyrábí v továrnách a proto musí být každý jiný, protože to je to co dělá člověka člověkerm!  
    Nikdy jsem nepochopila, co je špatné toužit po vzdělanosti, úspěchu a uznaní či originalitě. Zřejmě mi ani nebylo souzeno, abych to pochopila. Neustálé na to ve svém životě narážím. Tohle se obvykle týká dospívajících lidí, ale i některých dospělých vzpomínáte na Bridget Jonesovou?