Pozdní příjezd

Každé mu se to už určitě stalo někdo se dostaví pozdě na schůzku s přítel jinému zas ujede vlak nebo...

Pozdní příjezd

Vysoká štíhlá žena v černých pouzdrových šatech, jehlových podpatcích v ruce nesla kufřík týž barvy. Měla na krátko sestřižené blond vlasy, které příliš nepasovaly ke kulatému obličeji.

                Doběhla na zastávku, podívala se na hodinky ručičky, ukazovaly půl druhé. Autobus by měl každou chvíli přijet. Posadila se na lavičku v prosklené zastávce, což bylo možná levné, ale na léto nepraktické. Člověk se mohl upéct ve vlastní šťávě.

            Na druhé straně seděla žena sportovně oblečená a četla si tlustou knihu. Přední stál muž v obleku a mračil se. Začala pozorovat cvrkot kolem sebe. Muž kosí zahradu, auta kolem jezdí. Náhle se rozrazily vchodové dveře u domu naproti zastávky. Vyběhla s nich žena rudá hněvem a křičela:,, V tomhle pekle nezůstanu už ani minutu, Když si ve všem tak chytrý starej se ty vař, uklízej, uč se s dětmi, mě už dej pokoj.“ Doběhla k brance ,,Já už v tomhle domě nemůžu říct ani svůj názor“ vyběhl za ní muž v tílku a trenýrkách. Žena naskočila do auta. ,,Opovaž, se odjet“ zařval manžel. Ozval se hukot motoru a žena byla ta tam.  

            V tu dobu doběhl na zastávku zadýchaný muž středního věku v černých klaďasech a havajské košili za sebou táhl kufr. Z delší mi hnědými vlasy a dlouhým křivým nosem. Žena v černých šatech nevěřila svým očím, byl to její dávný ctitel. Muž se zeptal postaršího pána v obleku ,,Jel už?“ ,,Ještě ne“ odsekl nakvašeně.

            Náhle si všiml své dávné lásky, na tváři neskrýval překvapivý úsměv,, Lucko, co ty tady myslel jsem, že bydlíš v Brně.“ Přisedl si k ní. Nejraději by ho poslala někam, ale chtěla zůstat slušná proto odpověděla ,,Ano, ale musela jsem přijet něco vyřídit. "odpověděla chladně,, Jak vidíš já se chystám na dovolenou na Kos. Byla si tam už?“ ,,Ne ještě ne, ale já jsem si na dovolenou vybrala lepší místo“ ,,Co je špatné na Řecku?“ ,, No ta víš já jedu do Karibiku“ ,,Aha asi se musíš topit v penězích, že“ řekl provokativně ,,Závidíš?“ ,,Ani ne. Sakra, kde ten autobus vězí“ ,,Nevím má už deset minut zpoždění“ ,, já si nakonec budu muset zavolat taxíka.“

            Žena sedící na druhém konci jen předstírala, že jsi, čte. Nakukovala z poza knížky a prohlížela si jejího známého. Lucie si všimla a pobaveně se usmála. Kdyby jen věděla, co je to zač.

            Konečně přifrčel autobus. Všichni vstali Lucie, šla jako první. Zaplatila a usadila se na předním sedadle. Vytáhla z kabelky sestřini dopis, přeletěla ho očima její písmo jí vždycky připomínaly vlku vedle druhé. Velmi dobře věděla, co se v něm stojí. Jen ta poslední věta jí vrtala hlavou, pokud bude ještě mezi živými. Nevěděla, co si o tom má myslet. Věděla, jak její sestra zbožňovala zesnulou matku, ale že by pomýšlela na sebevraždu. Tenhle nápad ihned zavrhla, vždyť právě ona neustále říká, že život jde dál, jsou horší věci a tak dále.

            Z přemýšlení jí vytrhl její dávný ctitel, který si přisedl k ní, i když v autobuse bylo ještě dost místa:,, Nad čím přemýšlíš?“ ,,Nad existenci chrousta“ odsekla., To je zajímavá úvaha a kam jedeš?“,, Do Ostravy.“ ,,Já taky na Mošnov“ ,,Podle těch kufru by mě to asi nedošlo.“  ,,Od koho je ten dopis“ dotíral dál., Od příbuzných "a schovala ho do černé kabelky., Proč celá v černém“,, Z pohřbu“ ,, Kdo umřel?“ ,, Dneska jsem už šla na jeden pohřeb mám pocit, že pojdu na další, pokud mi nedáš pokoj“ Na to chtěl odpovědět něco jízlivého. Ale ozvalo se vyzvánění mobilu zvedl ho. 

            Lucie si oddechla a oddechla si ještě jednou, když vystupovala z autobusu a on stále žvanil. Vydala se rychlým krokem rozpálenými ulicemi. Blížila se k paneláku, kde její matka poslední léta žila.Vdálce uviděla policejní vůz, vyděsila se k smrti. Dorazila na místo, za ohraničeným pásem ležela mrtvá sestra.

            ,,Pane policajte jak se to stalo. Já jsem její sestra “vyhrkla zděšeně a vytahovalo občanku. Policista si jí prohlédl a přikyvoval ,,Vyskočila z osmého patra“ ,,A kdy“ ,,Asi před patnácti minutami“ ,,To snad ne“ do očí se jí hrnuly slzy. Prokletý řidič, kdy by…ale to je stejně jedno. Možná bych jí tady našla právě já a o to bych nestála.